„V roce 2004 jsem si uvědomila, že nevím, co se synem. Bylo mu několik měsíců. Potřeboval hlavně nás dva – rodiče, ale cítila jsem, že to nejspíš není vše. Bylo mi 43let a rozhodně jsem nechtěla měnit náš způsob života. Byla jsem plná emocí, otázek, jak být správně, nedělat chyby. Splnil se mi v hodině dvanácté sen a měla jsem dítě, ale…….Být rodičem, cítit se s dítětem ve spojení, navíc mít ten nej vztah s mužem, otcem dítěte, tak to jsem ani neuměla takto pojmenovat. Z několika stran ke mně začalo prosvítat nezvyklé slovo MONTESSORI.

Na prvním pobytu u Blanky Sudíkové, PLAVÁČEK, jsem se setkala s “připraveným” Montessori prostorem, přečetla jsem první knihu od paní Marie Montessori – TAJUPLNÉ DĚTSTVÍ a těmito pootevřenými dveřmi ke mně kouzlo Montessori vstoupilo. Začala jsem prakticky zjišťovat, co se za tím fylozoficko-pedagogickým systémem skrývá.

Od začátku jsem vnímala, že to je pro mne především o přístupu k dítěti. Posléze, po rozpadu manželství :-), jsem přišla i na to, že je nezbytně nutné mít i velmi naplňující vztah sama k sobě.

S ohlédnutím na těch třináct předchozích let vnímám velkou lásku k Vesmíru, který mi do života přivedl s Montessori báječné učitele. Když bylo třeba, tak mě začal na mé Cestě posunovat dál a já si mohla uvědomit tu velikou pestrost různých směrů, které se primárně věnují dětem. Kdysi dávno byli mými prvními učiteli Eduard a Míla Tomášovi. Díky jejich laskavému příkladu jsem byla otevřená pro své další průvodce, kterým vděčím za “lekce” poznávání pravdy o sobě. Byla to Zdeňka Jordánová a po několika letech Alicie Hamm, Jan Bílý a Robert Mosse. V současnosti se mi do života i do praxe dostala teorie typů se Šárkou Mikovou, manželé Uhlířovi se „svým“ Bedonis a Feldenkraisova metoda, ve které jsem konečně našla ten „svůj“ vysněný pohyb. 

Začátky mého vlastního učitelování sahají až do roku 1981, kdy jsem stála před svou první třídou. Moji třeťáci pro mě byli velikou výzvou. Nejprve jsem se bála i promluvit a postupně děti otvíraly mé dovednosti, o kterých jsem vůbec nevěděla. 

Učitelování nebyl můj sen, jen díky intuici a možnosti mít dva měsíce prázdnin mě to posunulo právě před tabuli. Učila jsem tři roky, na které vzpomínám jako na jedny z nejlepších ve svém životě. Děti mě opravdu naučily mnohému a hlavně jsem se jim naučila naslouchat. Mé spojení s nimi a skrze ně i s rodinami dávalo ty základní stavební kameny pro dobu, která vznikla až po dalších dvaceti letech, kdy se nejprve narodil Vavřinec a v jeho třech letech jsem se začala vracet ke své první „profesi“ učitelky.

Se současnými zkušenostmi a dovednostmi jsem si vědoma, že už tehdy jsem se přirozeně řídila „svými“ montessori principy – nehodnocením, spoluprací všech na vytváření vzájemnosti ve třídě. Respekt k odlišnostem dětí a díky tomu podpora silných stránek u každého jednotlivce byla od začátku mou přirozeností. 

Po třinácti letech přiznávám svůj obdiv k nadhledu paní Montessori. Já si ho prohloubila o nadhled konstelační a snový. Přiznávám, že být na Cestě s MONTESSORI, KONSTELACEMI a realizovat své SNY mě hluboce naplňuje.

Věřím, že všichni, kteří tvoří tým studia, se kterým spolupracuji, nesou v sobě pestrou a doplňující se mozaiku toho, co vás může podporovat a provázet na té vaší CESTĚ s … (tím co milujete a obdivujete)……… :-).

Impulzem k založení vlastního studia byl vyčerpávající kočovný způsob života, každodenní přejíždění z jednoho mateřského centra/školky do dalšího místa, který si začal vybírat svou daň na mém zdraví. Díky tomu, že se mi konečně povedlo si zformulovat základní myšlenku – tedy najít si své místo – se strach z neúspěchu přesunul na vedlejší kolej.

Pak už to šlo rychle. Během tří dní se uskutečnila první prohlídka místa v Lublaňské. A 73 dní trval proces od první myšlenky po otevření prostoru pro rodiny s dětmi. Od začátku jste jej mohlli najít pod jménem Montessori studio pohybu.

Název MONES vykrystalizoval zcela spontánně po vyzkoušení několika variant. Jednoduché MOnikaNEmcováStudio se z ničeho nic objevilo na papíře a velice rychle získalo sympatie všech. Jméno MONES připomíná i mou vazbu k paní Marii MONtESsori.

Několika měsíční frustrace z nemožnosti se stýkat mě přivedla k online světu a jeho možnostem. Introvertce ve mně zasvítilo v oku a po 11 týdnech nonstop práce na online náhradách za lekce do studia jsem zůstala na vlně.

Přejme si, ať já i vy tu RADOST Z MATEŘSTVÍ NAPLŇUJEME.